Nejtypičtější adventní dekorací je bezpochyby věnec. Můžeme jej vyrobit z různorodého materiálu, ať už rostlinného nebo dekoračního.
Tradiční věnec tvoří podložka (slámová či polystyrenová), na níž se vhodnou technikou připevňují větvičky jehličnatých nebo stálezelených dřevin, svíčky, symbolizující délku čtyř týdnů trvající adventní doby a různý dekorační materiál (stuhy, sušené ovoce apod.) Další možnou variantou adventního aranžmá je domovní znamení. Jedná se o dekoraci zavěšenou na dvěře na přivítání příchozích, která se nejčastěji objevuje rovněž ve tvaru věnce, ale lze vytvořit i podkovu nebo hvězdu.
K dispozici je poměrně velké množství materiálu, jenž se dá použít. Při výběru materiálu pro adventní dekorace musíme vědět, zda bude aranžmá umístěno v interiéru či exteriéru, velký důraz klademe na trvanlivost a samozřejmě estetický dojem.
Zde je přehled materiálu, který lze na výrobu věnce použít:
Jedle (Abies)
Jde o neopadavě jehličnaté stromy, které jsou v adventní floristice nejvíce používané. Jehlice jsou většinou dvouřadé, hřebenitě uspořádané. Jedlí je k dispozici celá řada druhů:
Jedle bělokorá (Abies alba)
Patří mezi základní druhy jedle. Má tmavozelené jehlice dva až tři centimetry dlouhé, ploché, na svrchní straně temně zelené, na rubu se dvěma světlými proužky. Trvanlivost jehlic je dobrá, po zaschnutí zůstávají na větvičkách, takže nemusíte mít strach, že by vám věnec během adventu opadal.
Jedle kavkazská (Abies nordmanianna)
V dnešní době nejpoužívanější druh jehličnanu na zhotovení adventních věnců. Jehlice na spodní straně větviček jsou uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřují dopředu a hustě kryjí větvičku. Díky tomuto uspořádání jehlic se zvyšuje estetická hodnota. Patří mezi nejtrvanlivější druh, a proto také nejpoužívanější.
Jedle vznešená (Abies procera)
Velmi podobný druh předcházející jedli. Jehlice má poměrně malé, ohebné, svrchu modravě zelené. Toto zajímavé zbarvení jí dodává elegantní vzhled. Trvanlivostí se tento druh řadí na první místo.
Jedle bělokorá (Abies alba)
Patří mezi základní druhy jedle. Má tmavozelené jehlice dva až tři centimetry dlouhé, ploché, na svrchní straně temně zelené, na rubu se dvěma světlými proužky. Trvanlivost jehlic je dobrá, po zaschnutí zůstávají na větvičkách, takže nemusíte mít strach, že by vám věnec během adventu opadal.
Jedle kavkazská (Abies nordmanianna)
V dnešní době nejpoužívanější druh jehličnanu na zhotovení adventních věnců. Jehlice na spodní straně větviček jsou uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřují dopředu a hustě kryjí větvičku. Díky tomuto uspořádání jehlic se zvyšuje estetická hodnota. Patří mezi nejtrvanlivější druh, a proto také nejpoužívanější.
Jedle vznešená (Abies procera)
Velmi podobný druh předcházející jedli. Jehlice má poměrně malé, ohebné, svrchu modravě zelené. Toto zajímavé zbarvení jí dodává elegantní vzhled. Trvanlivostí se tento druh řadí na první místo.
Tis (Taxus)
Neopadavá jehličnatá dřevina, která má nápadně tmavě zelené jehlice a výrazně červené plody.
Tis červený (Taxus baccata)
U nás hojně pěstovaná dřevina. Do adventních věnců se používají spodní větve, které mají dvouřadě uspořádané jehlice, na rozdíl od mladých vzpřímených výhonů. Trvanlivost u tisu je dobrá, jehlice zasychají na větvičce a nepadají.
Tis červený (Taxus baccata)
U nás hojně pěstovaná dřevina. Do adventních věnců se používají spodní větve, které mají dvouřadě uspořádané jehlice, na rozdíl od mladých vzpřímených výhonů. Trvanlivost u tisu je dobrá, jehlice zasychají na větvičce a nepadají.
Smrk (Picea)
Smrk patří k nejznámějším jehličnatým dřevinám. V dřívějších dobách byl nejčastějším vánočním stromkem. Své využití ve floristice má hlavně ve smuteční a dušičkové vazbě, některé druhy jsou však vhodné i na adventní věnce.
Smrk pichlavý (Picea pungens)
Jehlice vyrůstají kolem dokola větviček a jsou tuhé, pichlavé a pravoúhle odstávající od větévky. Barvou jehlic se zvyšuje estetická hodnota, zvláště u kultivarů zbarvených do stříbrných odstínů. Nevýhodou však je, že patří k méně trvanlivým jehličnanům a jehlice po zaschnutí opadávají. Proto je vhodnější použití do exteriérů, například na zhotovení domovních znamení.
Smrk pichlavý (Picea pungens)
Jehlice vyrůstají kolem dokola větviček a jsou tuhé, pichlavé a pravoúhle odstávající od větévky. Barvou jehlic se zvyšuje estetická hodnota, zvláště u kultivarů zbarvených do stříbrných odstínů. Nevýhodou však je, že patří k méně trvanlivým jehličnanům a jehlice po zaschnutí opadávají. Proto je vhodnější použití do exteriérů, například na zhotovení domovních znamení.
Douglaska (Pseudotsuga)
Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)
Méně známý druh jehličnanu, proto se používá jen výjimečně. Má ploché a měkké jehlice, jejichž barva je od zelenkavé až po šedozelenou. Jehlice po rozemnutí voní po citrusech. Douglaska se dá krásně požít do adventních věnců, díky ohebným jehlicím i větvičkám je ohebná a tvárná a je oblíbená zejména pro svou trvanlivost a vůni.
Méně známý druh jehličnanu, proto se používá jen výjimečně. Má ploché a měkké jehlice, jejichž barva je od zelenkavé až po šedozelenou. Jehlice po rozemnutí voní po citrusech. Douglaska se dá krásně požít do adventních věnců, díky ohebným jehlicím i větvičkám je ohebná a tvárná a je oblíbená zejména pro svou trvanlivost a vůni.
Borovice (Pinus)
Borovice jsou jehličnany s jedinečnými jehlicemi. Mají svou typickou vůni a vnáší do adventních a vánočních dekorací nádhernou atmosféru. Do adventních věnců se používají spíše jako doplněk.
Borovice kleč (Pinus mugo)
Jehlice jsou tři až sedm centimetrů dlouhé, tupé, vyrůstající po dvou ze svazku, hustě nahloučené na větvičkách. Vhodné využití do základů adventních parterů a netradičních závěsných dekorací, v případě adventních věnců se mohou krátké větvičky použít v kombinaci s jiným druhem spíše stálezelených listnatých dřevin.
Borovice vejmutovka (Pinus strobus)
Má tmavozelené až modrozelené jehlice vyrůstající po pěti ve svazku. Jsou velké, dlouhé 5 až 14 cm, ohebné a silně pryskyřičnaté. Jehlice mají vysokou estetickou hodnotu a do menších dekorací, ať už do adventních věnců nebo domovních znamení, se mohou použít samostatně. Trvanlivost jehlic u obou druhů je velmi dobrá, po zaschnutí nepadají, jen lehce mění barvu do zelenošedé.
Borovice kleč (Pinus mugo)
Jehlice jsou tři až sedm centimetrů dlouhé, tupé, vyrůstající po dvou ze svazku, hustě nahloučené na větvičkách. Vhodné využití do základů adventních parterů a netradičních závěsných dekorací, v případě adventních věnců se mohou krátké větvičky použít v kombinaci s jiným druhem spíše stálezelených listnatých dřevin.
Borovice vejmutovka (Pinus strobus)
Má tmavozelené až modrozelené jehlice vyrůstající po pěti ve svazku. Jsou velké, dlouhé 5 až 14 cm, ohebné a silně pryskyřičnaté. Jehlice mají vysokou estetickou hodnotu a do menších dekorací, ať už do adventních věnců nebo domovních znamení, se mohou použít samostatně. Trvanlivost jehlic u obou druhů je velmi dobrá, po zaschnutí nepadají, jen lehce mění barvu do zelenošedé.
Cesmína (Ilex)
Cesmína obecná (Ilex aquifolium)
Stálezelený, hustě větvený, vzpřímeně rostoucí keř. Větve má leskle zelené, letorosty světle zelené až tmavě purpurově červené. Listy jsou leskle tmavě zelené, kožovité, hrubě trnitě zubaté. Do adventních věnců se používají listy, které se lepením nebo pomocí skobiček připevňují k podložce. Věnce z cesmíny jsou náročnější na zhotovení, zato však mají vysokou trvanlivost a dávají vyniknout kráse detailu.
Stálezelený, hustě větvený, vzpřímeně rostoucí keř. Větve má leskle zelené, letorosty světle zelené až tmavě purpurově červené. Listy jsou leskle tmavě zelené, kožovité, hrubě trnitě zubaté. Do adventních věnců se používají listy, které se lepením nebo pomocí skobiček připevňují k podložce. Věnce z cesmíny jsou náročnější na zhotovení, zato však mají vysokou trvanlivost a dávají vyniknout kráse detailu.
Zimostráz (Buxus)
Zimostráz obecný (Buxus sempervirens)
Stálezelený keř s lesklými tmavě zelenými listy. Je hojně využívanou dřevinou ve floristice, je trvanlivý, uchovává si po dlouhou dobu svou tmavozelenou barvu a po uschnutí jednotlivé lístky z větviček neopadávají.
Stálezelený keř s lesklými tmavě zelenými listy. Je hojně využívanou dřevinou ve floristice, je trvanlivý, uchovává si po dlouhou dobu svou tmavozelenou barvu a po uschnutí jednotlivé lístky z větviček neopadávají.
Břečťan (Hedera)
Břečťan obecný (Hedera helix)
Je oblíbenou rostlinou pro své tmavě zelené, dlanitě laločnaté listy, často s bělavou žilnatinou. Použitím listů břečťanu vznikají tzv. římské věnce, jednotlivé listy jsou kladeny na podložku a vzájemně se překrývají. Často se kombinuje s jiným druhem rostlinného materiálu, např. s cesmínou.
Je oblíbenou rostlinou pro své tmavě zelené, dlanitě laločnaté listy, často s bělavou žilnatinou. Použitím listů břečťanu vznikají tzv. římské věnce, jednotlivé listy jsou kladeny na podložku a vzájemně se překrývají. Často se kombinuje s jiným druhem rostlinného materiálu, např. s cesmínou.